Vážení čtenáři a návštěvníci Jizerských hor. K létu neodmyslitelně patří voda v jakémkoli skupenství. V horkém létě toužíme po jejím chladném objetí a vyhledáváme místa s ní spojená. Kroky nás zavedou na břehy přehrad, rybníků, řek, k bazénům, na koupaliště i do míst, kde je z vodopádů roztříštěna v mlhavý prach svěžesti. Nevyhýbáme se ani letním dešťům, které se dokážou v mžiku proměnit v radost a lásku uschovaných v každé kapičce. Je krásné zmoknout, nabít se dětskou nespoutaností, zaskotačit si v promáčených sandálech na voňavých loukách a užít si „čvachtavého“ zvuku, anebo naopak rozjímání a romantiky. Kdo to v našich horách alespoň jednou za léto nezažil, jako by vůbec nežil! Doušek osvěžení hledejme v horských bystřinách a pramenech, z nichž některé mají nebývalou léčivou moc (hlavně ty v okolí Lázní Libverda a Nového Města pod Smrkem). Některé jsou opředeny pověstmi, provázeny vírou lidí v jejich léčivou moc a dokonce i posvěcením. Mějte na svých cestách po Jizerských horách oči otevřené, daru vody se vám dostane už jen při pouhém pomyšlení na ni. Někdy mě napadá, jak jsme jako lidé nevděční. V létě toužíme po ledu v nápojích a chladivé vodě, nedokážeme si dostatečně vážit slunce a jeho darů. Na podzim už máme dost větru a deště a chceme slunce, které jsme v létě nedocenili. V zimě chceme teplo a vůbec… pořád něco chceme, co nemáme. Vážíme si ale toho, co máme? Není přítomný okamžik „tady a teď“ dar a návod ke štěstí a poděkování za něj pak poklona všem čtyřem živlům? Když tak někdy navečer ležívám na vodě některé z našich přehrad, nechávám se unášet a snažím se vnímat vše, co mi voda dává a našeptává. Pohled na nebe, někdy již plné hvězd, dotváří uvědomění si naší malosti. Voda tvoří sedmdesát procent naší planety a ještě více procent našeho lidského těla. My jsme tedy vodou! Splynutí a porozumění vodě nemůže být přece tak těžké! Ptám se sama sebe… Proč to tedy neumíme? Proč s ní nedokážeme sdílet a docenit její něhu? Vždyť její vibrace se přenášejí na naše tělo, které díky ní regeneruje, a naopak. Pohyb v ní se nemůže až tak moc lišit od pocitu plavání v plodové vodě, kde jsme byli pod ochranou láskyplného maminčina srdce. Voda je život! Díky ní se navracíme k naší podstatě, zažíváme svobodu a přirozenost, které jsme na své cestě někde ztratili a nyní máme strach se jim znovu podívat do očí. Přeji všem krásný srpen a mnoho tichých a usmiřujících chvil s naší uzdravující jizerskohorskou vodou.

Renata Van Vleet
Turistický region Jizerské hory
www.jizerky.cz