Úvodník
Vážení čtenáři a návštěvníci Jizerských hor. Období adventu a Vánoc je jedno z nejkrásnějších a nejtajemnějších období v roce. Zamýšlíme se nejen sami nad sebou, nad našimi životy a cíli, ale vyjadřujeme i pěkným vánočním dárkem úctu a lásku svým nejbližším. O Vánocích se mluví nyní denně. Jsou představovány tradice, zvyky a především musíme čelit každodenním útokům obchodníků. Věřím, že se Vám podaří podlehnout kouzlu Vánoc a ne tlaku, který je na nás marketingem vyvíjen. Věřím, že si předvánoční shon dokážete vyměnit za chvíli strávenou s rodinou či přáteli, třeba při malování perníčků nebo výrobě dárků od srdce. Nechte se inspirovat naší přírodou, která nám dává návod k tomu, jak žít. Bílá peřina snáší na zemi barvu čistoty, lásky, usmíření. Jako by ji zahalila andělská křídla společně s ochranou a klidem. Ty dary přicházejí každým dnem, jen po nich sáhnout.  Pokud se nezastavíme a neuděláme si čas tento dar převzít, co se stane pak? Jak byste se asi cítili vy, kdybyste s láskou předávali dárek svému nejbližšímu člověku a on by „ve stresu neměl čas zastavit se, převzít si ho, podívat se Vám do očí a poděkovat“? Cítili byste se uraženi? …Cítili byste se zneváženi? ...Chtělo by se Vám plakat?...
Takto se chováme my k přírodě. Ona jako moudrá matka vidí, kam nás tato cesta vede a znovu a znovu s neskonalou trpělivostí, láskou a úctou nám otevírá svou náruč. Máme se od ní ještě hodně co učit. Společně s vílou Izerínou – patronkou Jizerských hor – děkujeme za celoroční přízeň a přejeme Vám klidný advent, krásné Vánoce plné lásky, zdraví, úcty a porozumění a do nového roku 2014 čistou a neposkvrněnou přírodu nejen v Jizerských horách…, abychom se měli kam vracet.

Renata Van Vleet, manažerka
Daniel David, předseda sdružení
Turistický region Jizerské hory, www.jizerky.cz

Prosinec a tradice… z pera Líby Novotné
Koledy a vánoční písně
Adventní a vánoční tradice jsou v posledních letech v médiích hodně připomínány, pravděpodobně bych o nich nenapsala nic nového. Proto jsem si pro svůj poslední letošní příspěvek vybrala téma koledy a vánoční písně.
Koledy byly od nejstarších dob součástí řady svátků. Slovo koleda se odvozuje od latinského názvu Calendae Januariae, římských lednových obchůzek. Stejně tak jako v Římě chodili původně i u nás koledovat dospělí lidé. Popřáli sousedům hodně zdraví, štěstí a úspěchů v hospodářství. Lidé dříve věřili, že je-li přání vysloveno nahlas, má magickou sílu a dokáže ovlivnit osud. Později se koleda na venkově i ve městě změnila spíš na obchůzky dětí, hlavně z chudých rodin, které si tak mohly vykoledovat jídlo nebo peníze (Dědečku, dědečku, koleda, dejte
mi oříšek nebo dva). Ve většině domů nebyli koledníci odmítnuti, o Vánocích bylo totiž odpradávna zvykem každého prosebníka obdarovat. (Štědrej večer nastal, koledy přichystal. Panímámo, vstaňte, koledu nám dejte. Panímáma vstala, koledu nám dala). Koledování se časem soustředilo na dny sv. Štěpána a Tří králů (Koleda,  koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu; My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujeme vám). Při koledování se vždycky zpívalo. Zněly buď církevní zpěvy, nebo prosté lidové písně, podle toho, co koledníci uměli. V lidových koledách se najde mnoho z původních středověkých písní nebo her. Některé obsahují různá přání (Koleda, koleda, oknem ven, dej vám Pánbůh dobrý den), jiné vyprávějí o Ježíšovi (Narodil se Ježíšek, koupíme mu kožíšek. Hodně dlouhý, chlupatý, aby mu byl po paty), v dalších koledníci upomínají hospodáře o odměnu (Já jsem malý koledníček, přišel jsem k vám pro troníček, troníček mi dejte, nic se mi nesmějte). Mnoho původně církevních písní (určených jako součást mše) se běžně zpívá dodnes.
Některé jsou velmi staré. Například původ písně Narodil se Kristus Pán, sahá až do 13. století. Ze 16. století pocházejí známé Nesem vám noviny nebo Půjdem spolu do Betléma. V našich kostelech se od husitských válek
vždy hodně zpívalo. V renesanci vznikly jakési dobrovolné pěvecké sbory, jimž se říkalo literátská bratrstva. Jejich členové písně nejen zpívali, ale i skládali, hráli na hudební nástroje a vůbec se zúčastňovali místního kulturního života. Spolu s kantorem a jeho žáky obvykle zpívali i slavné vánoční mše. Dodnes je známá vánoční mše Hej  mistře, vstaň bystře s lidovými JIZEREK INTERNETOVÝ INFORMACNÍ MESÍCNÍK / DUBEN 2013 NOVINKY Z JIZEREK
INTERNETOVÝ INFORMACNÍ MESÍCNÍK / DUBEN 2013 šel jsem k vám pro troníček, troníček mi dejte, nic se mi nesmějte). Mnoho původně církevních písní (určených jako součást mše) se běžně zpívá dodnes. Některé jsou velmi staré. Například původ písně Narodil se Kristus Pán, sahá až do 13. století. Ze 16. století pocházejí známé Nesem vám noviny nebo Půjdem spolu do Betléma. V našich kostelech se od husitských válek vždy hodně zpívalo. V renesanci vznikly jakési dobrovolné pěvecké sbory, jimž se říkalo literátská bratrstva. Jejich členové písně nejen zpívali, ale i skládali, hráli na hudební nástroje a vůbec se zúčastňovali místního kulturního života. Spolu s kantorem a jeho žáky obvykle zpívali i slavné vánoční mše. Dodnes je známá vánoční mše Hej mistře, vstaň bystře s lidovými pastorálními prvky, kterou napsal český skladatel Jakub Jan Ryba (1765–1815). Od roku 1788 byl kantorem v Rožmitále pod Třemšínem a byl jedním z prvních autorů písní na české texty. (Kantor byl  člověk, který musel umět zpívat a musel řídit kostelní chór. Znalost zpěvu byla tehdy pro kantora důležitější než umění matematiky nebo psaní). Po celé 18. století vznikaly známé české pastorely a vánoční písně, které šířili právě kantoři z městských, ale i venkovských škol. Dnes těmto písním říkáme jednotně koledy, přestože toto slovo původně označovalo spíš obchůzku s koledováním. Rádi je zpíváme o Štědrém večeru v rodinném kruhu, nebo si je pobrukujeme v kostelích při adventních koncertech. Veselé vánoční hody, zpívejte dítky koledy!

Regionální produkt Jizerské hory - NOVINKY Z JIZEREK
Představujeme jizerskohorské výrobky – výrobky se značkou Regionální produkt Jizerské hory www.jizerske-vyrobky.cz Jak vznikala česká hračka "To jsi tenkrát ještě za sebou tahal kačera", slyšel už zajisté někdy každý z nás. A nepochybuji o tom, že jsme si při tom nepředstavovali jedince, který za sebou vláčí pestrobarevného  opeřence, ale dítě, které táhne na provázku dřevěného kačera na kolečkách. Dřevo je jedním z prvních přírodních materiálů, se kterým se člověk setkává už v útlém věku a to právě prostřednictvím hraček. Rozvoj výroby  dřevěných hraček začal koncem 18. století v Německu, v době úpadku saského krušnohorského hornictví, kdy saská správa začala zavádět do této oblasti domácí výrobu hraček. Pravděpodobně v souvislosti s tím se od  dvacátých a třicátých let 19. století začalo rozvíjet i české hračkářství. Hlavními výrobními středisky byly Hlinecko a Poličsko. Jednotliví výrobci hraček se svým individuálním pojetím však byli téměř všude. Typické pro Příbramsko a severní Čechy byly mechanické hračky. Zejména ty severočeské vynikaly složitými konstrukcemi, technicky výborně provedenými (tkalcovské stavy, světnice, domy, mlýny) a byly kdesi na hranici mezi hračkami a  technickými modely. Rovněž v Jizerských horách žili šikovní řezbáři, kteří si hlavně v zimě, kdy nepracovali na polích, výrobou hraček přivydělávali na živobytí. Ti však většinou vyráběli jednoduché mechanické hračky, jakými byli např. kovář, bednář, žena s máselnicí, pohyblivý koník, pasáček, kolotoč, vláček aj. Na tuto tradici navázali
někteří regionální výrobci a z jejich dílen odcházejí k nemalé radosti malých i větších zákazníků jak retrohračky, tak dřevěné výrobky s novým designem.